Základní pojmy

Teplota vzduchu – základní meteorologický prvek udávající tepelný stav ovzduší, tj. schopnost vzduchu přijímat, nebo předávat tepelnou energii. Měří se přesným teploměrem, který je dokonale chráněn před přímým slunečním zářením v meteorologické budce ve výšce 2 m nad zemským povrchem. Teplota vzduchu se u nás měří ve °C.

   

Maximální teplota vzduchu – je nejvyšší hodnota teploty vzduchu zaznamenána na met. stanici za určité časové období, nejčastěji den, měsíc, nebo rok. Maximální teploměr je konstruován stejně jako teploměr lékařský, tzn. se zúženým průřezem kapiláry nad nádobkou s teploměrnou tekutinou (rtuť). Ta proniká průřezem pouze při zvyšování teploty. Při poklesu teploty dojde ve zúženém místě k přetržení rtuťového sloupce a jeho délka v kapiláře pak určuje dosažené teplotní maximum. Po přečtení údaje se teploměr nastaví sklepáním. Max. teplota vzduchu se měří v met. budce ve výšce 2 m nad zemí.

  

Minimální teplota vzduchu – je nejnižší hodnota teploty vzduchu zaznamenaná na met. stanici za určité časové období, den, měsíc, nebo rok. Teploměrnou tekutinou min. teploměru je líh. Na konci sloupce lihu v kapiláře je umístěna malá tyčinka, která je při poklesu teploty stahována povrchovým napětím hladiny lihu směrem k nádobce. Při vzestupu teploty líh tyčinku obtéká, takže její poloha zůstává beze změny a ukazuje minimální dosaženou teplotu vzduchu. Po přečtení údaje na teploměru se pro další měření nastaví nakloněním teploměru čímž se tyčinka posune zpět ke konci lihového sloupce. Min. teplota vzduchu se měří v met. budce ve výšce 2 m nad zemí.

  

Přízemní min. teplota vzduchu – je nejnižší hodnota teploty vzduchuzaznamenaná těsně nad zemským povrchem na met. stanici za určité časové období. K měření přízemní teploty vzduchu se používá stejného teploměru jako pro měření min. teploty vzduchu v met. budce. Min. teploměr se umisťuje do speciálního stojánku ve výšce 5 cm nad zemí.

Tlak vzduchu – vzduch, který nás obklopuje, je směsí molekul a atomů jednotlivých plynů, které se pohybují velkou rychlostí všemi směry. Tlak vzduchu je definován jako síla působící v daném místě atmosféry kolmo na libovolně orientovanou plochu jednotné velikosti (1 m²). Je vyvolán tíhou vzduchového sloupce sahajícího od hladiny, ve které se tlak zjišťuje až k horní hranici atmosféry. Tlak vzduchu se měří v pascalech (Pa) nebo v jeho násobcích – hektopascalech (hPa). K měření tlaku vzduchu slouží rtuťové tlakoměry.

Vlhkost vzduchu – meteorologický prvek popisující množství vodní páry ve vzduchu. Množství vodní páry ve vzduchu podmiňuje vznik oblaků a srážek. Její množství ve vzduchu je časově i místně velmi proměnlivé. Vlhkost vzduchu se měří vlasovým vlhkoměrem, nebo psychrometrem což je přístroj tvořený dvojicí stejných teploměrů, z níž jeden má čidlo suché (suchý teploměr) a měří teplotu vzduchu a druhý má čidlo obalené navlhčenou bavlněnou punčoškou (vlhký teploměr). Vypařováním vody z punčošky se odnímá vlhkému teploměru skupenské teplo vypařování a proto je jeho údaj zpravidla nižší než údaj suchého teploměru. Pomocí psychrometrických tabulek se z rozdílů údajů těchto teploměrů určuje vlhkost vzduchu a tlak vodních par.

Rosný bod – teplota, při níž vzduch dosahuje stavu nasycení vodní parou a ta se začne srážet. Jinými slovy je to teplota, na kterou by se musel vzduch za nezměněného obsahu vodní páry a beze změny tlaku vzduchu ochladit, aby množství vodních par v něm obsažené stačilo k jeho nasycení. Protože vzduch může za určité teploty pojmout jen určité množství vodní páry, při ochlazení pod rosný bod začíná „přebytečná“ vodní pára kapalnět a chladné předměty se vyloučenou vodou orosí. Takto vzniká nejenom rosa, ale i mlha, oblaky apod.

  

Sluneční svit – udává počet hodin za den, měsíc, nebo rok, po které přímé sluneční záření dosahovalo zemského povrchu, tj. po které terénní předměty vrhaly zřetelné stíny. Trvání slunečního svitu závisí jak na délce dne, tak na výskytu oblačnosti a mlh. Sluneční svit se měří slunoměry (heliografy). Slunoměr využívá tepelného účinku slunečních paprsků soustředěných koulí ze speciálního skla, v jejímž ohnisku je umístěn registrační pásek. Koule funguje jako čočka a sluneční paprsky vypalují do registrační pásky stopu závislou na délce a intenzitě slunečního záření.

  

Rychlost a směr větru – je meteorologický prvek popisující pohyb (proudění) vzduchu v určitém místě atmosféry v daném časovém okamžiku vzhledem k zemskému povrchu. Vítr vzniká mezi dvěma místy s odlišným tlakem vzduchu. Částice vzduchu jsou uváděny do pohybu silou tlakového gradientu (spádu) ve směru od vyššího tlaku k tlaku nižšímu. Vítr je tím silnější, čím je větší tlakový gradient, čili čím jsou hustší na synoptické mapě izobary. Směrem větru se rozumí směr, odkud vítr vane. Přístroje na měření rychlosti větru se nazývají anemometry a měří se ve výšce 10m nad povrchem země. Rychlost větru se udává v m/s a směr v úhlových stupních odkud vítr vane.

    

Srážky – jsou vodní kapky, nebo ledové částice vzniklé následkem kondenzace (zkapalňování vodní páry) nebo desublimace (přeměna plynného skupenství přímo ve skupenství pevné) vodní páry v ovzduší. Jde tedy o všechnu atmosférickou vodu v kapalném, nebo tuhém skupenství, vypadávající z různých druhů oblaků, mlhy, nebo usazující se na zemském povrchu či na předmětech v atmosféře. U tuhých srážek se také měří výška sněhové pokrývky a její vodní hodnota. Základním přístrojem pro měření srážek je srážkoměr jehož záchytná plocha je 500 cm². Platí, že 1 mm srážek = 1 l vody na 1 m². Pro registraci úhrnu a časového průběhu padajících kapalných srážek během letního období slouží registrační přístroje zvané ombrografy.

  

Dnes v době širokého využití elektroniky a počítačů se veškeré měřitelné hodnoty na meteorologických stanicích vybaveny automatickými měřícími systémy získávají elektronickými čidly, ze kterých se naměřená data přímo ukládají v počítači.

Co je meteorologie?

Počasí a podnebí patří k důležitým složkám přírodního a životního prostředí. Počasí (okamžitý stav atmosféry v určitém místě a čase) je ze všech jeho složek nejproměnlivější, podnebí (dlouholetý režim počasí na určitém místě) je ze všech přírodních složek nejvýznamnější. Počasí a podnebí člověka neustále obklopují. V různé míře působily a působí na lidskou činnost i hospodářské poměry států a oblastí.

Zatímco podnebí ovlivňuje využitelnost krajiny, druh hospodářství a způsob života lidí, počasí vstupuje každodenně do jejich rozhodování, pocitů, usměrňuje jejich chování, podporuje jejich úsilí, nebo hatí jejich plány, protože do značné míry spolurozhoduje o výsledcích výroby, funkčnosti dopravy i o využití volného času. Pravěký člověk pochopitelně neuměl vysvětlit meteorologické jevy a viděl v nich boží vůli. Špatné počasí obvykle znamenalo hněv bohů a úklady zlých duchů, naopak pěkné počasí bylo považováno za souhlas bohů s chováním člověka.

Závislost zemědělství na povětrnostních podmínkách, ale také závislost plavby, suchozemského cestování a v neposlední řadě i vedení bitev přiměla lidi již v dávných dobách ke sledování počasí, k záznamům výrazných jevů a změn, jako jsou sucha, povodně, silné bouře vyvolávající pocity strachu z nadpřirozených sil. Postupně, s rozvojem civilizace, začalo lidstvo spojovat meteorologické jevy se zákony fyziky, Touha poznat a vysvětlit děje odehrávající se v ovzduší vedla k shromažďování pozorovaných údajů, k experimentům, zevšeobecňování poznatků a teoriím, které vytvořily základy exaktní vědy – meteorologie.

Meteorologie je věda o zemské atmosféře, o jejím složení a stavbě, vlastnostech, dějích a jevech v ní probíhajících.

Počátky pozorování dějů v atmosféře nebyly nijak organizovány a většinou se vztahovaly na stručné zápisy o průběhu počasí daného místa jen za života pozorovatele.

Aby děje a jevy probíhající v zemské atmosféře bylo možné sledovat a toto sledování a měření bylo použitelné a reprezentativní, byly za tímto účelem zřizovány meteorologické stanice. Met. stanice je místo, kde se podle dohodnutých mezinárodních, nebo vnitrostátních postupů konají meteorologická pozorování, při kterých se získávají údaje o jednom, nebo několika meteorologických prvcích a o atmosférických jevech viz met. stanice.

  

 

Jak měříme?

Nevíte jakým způsobem se získavají hodnoty o teplotě vzduchu, tlaku vzduchu, směru a rychlosti větru a srážkách zobrazované na titulní stránce? Tak právě vám  jsou určené následující řádky.

Meteorologická stanice na Marušce je plně automatizována a hodnoty o teplotě vzduchu, vlhkosti vzduchu, tlaku vzduchu, směru a rychlosti větru, délce slunečního svitu, teplotě půdy a množství srážek získává nepřetržitě 24 hod. denně, tyto ukládá v paměti počítače a každých deset minut posílá data do centra ČHMÚ. Kromě toho musí obsluha stanice třikrát denně v klimatologických termínech vkládat do databáze hodnoty z vizuálního pozorování množství oblačnosti, stavu počasí a půdy, výskytu atmosferických jevů a v zimě výšku sněhové pokrývky.

Vzhledem k tomu, že stanice leží v těsné blízkosti cykloturistické trasy (Hostýnská magistrála), která je v zimním období také hojně využívána vyznavači bílé stopy, přidali jsme na titulní stránku údaje o teplotě vzduchu, tlaku vzduchu, směru a rychlosti větru a srážkách na Marušce. Věříme, že v kombinaci s pohledem na snímky z web kamery a grafem o aktuálním stavu počasí na Marušce si uděláte obrázek jaké počasí na hřebenu právě panuje a pomůže vám to v rozhodování zda se vydat na výlet nebo ne.

Datum a čas: čas je uváděn v SEČ (středoevropský čas), pokud je platný SELČ (středoevropský letní čas), je nutno k času v SEČ připočítat 1 hodinu.

Teplota vzduchu se měří ve 2 m nad zemí a je aktualizována každých 10 minut.

Vlhkost vzduchu se měří ve 2 m nad zení a je aktualizována každých 10 minut.

Tlak vzduchu se měří elektronickým čidlem a je aktualizován každých 10 minut.

Tlak přepočtený je tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře a je aktualizován každých 10 minut.

Směr větru se udává v úhlových stupních odkud vítr vane (0° nebo 360° sever, 90° východ, 180° jih a 270° západ), hodnota je aktualizována každých 10 minut.

Rychlost větru je průměrnou rychlostí větru v m/s za 10 minut.

Maximální náraz větru je nejvyšší rychlost větru v m/s za 10 minut.

Srážky se měří v desetinách mm (platí že 1 mm srážek = 1 litr vody na 1 m²) a zobrazována hodnota je úhrnem srážek za posledních 10 minut.

Měření srážek při sněhové pokrývce o výšce 65 cm může být docela namáhavé.

Přístroje se musí čistit od námrazy.

Měření vodní hodnoty sněhové pokrývky váhovým sněhoměrem.

Odebírání vzorku sněhové pokrývky.

Opatrně vytáhnout.

Rouru se vzorkem je potřeba zvážit a vypočítat vodní hodnotu.

Závěj před bránou meteostanice.

Konvekční bouře

Cumulonimbus

Konvekční bouře, též konvektivní bouře, je soubor jevů spojených s výskytem konvekčních oblaků druhu cumulonimbus. Souborem jevů se rozumí poryvy větru, intenzívní deště, kroupy, blesky, apod.

Meteorologický slovník výkladový a terminologický vymezuje pod pojem bouře konvekční „velmi silné intenzity“ (severe storms) bouře, které splňují alespoň jedno z následujících kritérií: výskyt tornáda, výskyt krup o průměru větším než 2 cm, výskyt ničivého větru o rychlosti přesahující 25 m.s⁻¹.^[1]

Někdy je jako synonymum ke konvekční bouři používán pojem bouřka, ten je však vyhrazen elektrickým, optickým a akustickým jevům, které jsou na konvekční bouře vázány. I když jsou spolu konvekční bouře a bouřky úzce svázány, nejedná se o stejný jev.

Dělení bouří podle struktury

Nejčastěji se setkáváme s klasifikací bouří podle struktury. Typ bouře je odvislý od instability a na střihu větru. Rozeznávají se tři základní typy: unicela, multicela a supercela.

• jednobuněčné bouře (single cell storms, unicell storms)
• vícebuněčné bouře (multicell storms)
  • shlukové multicely (multicell cluster storms)
  • liniové multicely (multicell line storms)
• supercely (supercells)

Meteorologické pojmy – vítr

BEAUFORTOVA STUPNICE SÍLY VĚTRU

Jak poznat podle pohybu vodní hladiny, stromů, kouře, pohybu prachu a jiných částic sílu větru.

BEZVĚTŘÍ – 0-0,2 m/s, pod 1 km/h, kouř stoupá svisle vzhůru

VÁNEK – 0,3-1,5 m/s, 1-5 km/h, směr větru je poznatelný podle pohybu kouře, vítr však nepohybuje větrnou korouhví (směrovkou)

SLABÝ VÍTR – 1,6-3,3 m/s, 6-11 km/h, vítr je cítit ve tváři,listy stromů šelestí, větrná směrovka se začíná pohybovat

MÍRNÝ VÍTR – 3,4-5,4 m/s, 12-19 km/h, listy stromů a větvičky jsou v trvalém pohybu, vítr napíná praporky a slabě čeří hladinu stojaté vody

DOSTI ČERSTVÝ VÍTR – 5,5-7,9 m/s, 20-28 km/h, vítr zdvíhá prach a kousky papíru, pohybuje slabšími větvemi

ČERSTVÝ VÍTR – 8,0-10,7 m/s, 29-38 km/h, listnaté keře se začínají hýbat, na stojatých vodách se tvoří menší vlny se zpěněnými hřebeny

SILNÝ VÍTR – 10,8-13,8 m/s, 39-49 km/h, vítr pohybuje silnějšími větvemi, telegrafní dráty sviští, používání deštníků se stává nesnadné

PRUDKÝ VÍTR – 13,9-17,1 m/s, 50-61 km/h, vítr pohybuje celými stromy, chůze proti větru je obtížná

BOUŘLIVÝ VÍTR – 17,2-20,7 m/s, 62-74 km/h, vítr ulamuje větve, chůze proti větru je téměř nemožná

VICHŘICE – 20,8-24,4 m/s, 75-88 km/h, vítr působí menší škody na stavbách (strhává komíny, tašky ze střech)

SILNÁ VICHŘICE – 24,5-28,4 m/s, 89-102 km/h, vyskytuje se na pevnině zřídka, vyvrací stromy, působí větší škody

MOHUTNÁ VICHŘICE – 28,5-32,6 m/s, 103-117 km/h, vyskytuje se velmi zřídka, působí velké škody na domech, lesích

ORKÁN – nad 32,7 m/s, nad 118 km/h, ničivé účinky