Blesk

18.7.2005 – Blesk v noční bouřce.

Blesk

18.7.2005 – Blesk v noční bouřce.

Zlověstné bouřkové mraky

11.7.2005 – Zlověstné bouřkové mraky, z kterých nakonec nic nebylo, pouze silný vítr a ochlazení.

Mohutný cumulonimbus

28.6.2005 – Bouřková oblačnost po frontě byla viditelná ještě druhý den ráno.

Bouřka – liják

28.6.2005 – Silná průtrž mračen v bouřce na studené frontě kompletně zatopila louku.

Příchod bouřky

28.6.2005 – Po velmi horkém dni, kdy teplota vystoupala na letních 33,5°C se ve večerních hodinách od západu začala blížit silná studená fronta doprovázená silnými bouřkami s lijáky a krupobitím.

První pokus o vyfocení blesku

23.5.2005 – První pokus o vyfocení blesku

Další pokus o focení blesků

Hurikány a tornáda

Hurikány:

Hurikány jsou velmi masivní a silné bouře s prudkými větry o rychlosti 120 km/h. Vznikají nad teplými vodami oceánu a přinášejí sebou prudké deště a vysoké vlny. Když dorazí k pevnině způsobí velkou škodu a zkázu. Strhávají stromy, domy a vysoké mořské vlny s prudkými dešti, které zaplavují celá pobřeží. V historii byly hurikány příčinnou ohromných katastrof. V poslední době vědci zjistili mnohé o tom, jak vznikají, avšak jsme proti nim stále bezmocní.

Hurikány nevznikají nad pevninou, tak jak se o tom zmiňoval film Den poté ( režiséra Rolanda Emmmericha ).

Hurikány mají své obvyklé místo převážně v karibské oblasti a v mexickém zálivu.

Ty, které vznikají v Karibiku se přemisťují se přes Martiniku přes Portoriko, Haity, Jamajku dále přes Kubu až na Floridu a New Orleans a zanikají v Mexiku.

Ty, které vznikají v Atlantiku zanikají hluboko ve vnitrozemí USA až u Kanadských jezer.

Hurikán se tvoří tak, že z mořské hladiny stoupá vodní pára a vytváří tak husté stěny mraků. Když teplá vodní pára a vzduch stoupají, začínajíci se točit do spirály směřující nahoru. Hurikánová sezóna je vždy od jara až do podzimu a může se během této doby objevit až na 20 i více hurikánů. Sezóna v roce 2005 byla velmi aktivní. Byly zde hurikány jako je Rita, Katrina a další. Nejhorší ze všech byl hurikán Katrina, který se převalil přes břehy Floridy a dosáhl až k městu New Orleans. Vlny a deště zaplavily město do velké hloubky a celé čtvrtě města byly zaplaveny, svět obletěly fotky potopeného města a mekky jazzu New Orleans. Nebo jak národní garda zachraňovala obyvatelstvo které se mezitím shromáždilo na velké ploše u stadiónu za městem. Svět oblětely také fotky, jak armádní letouny a stíhačky shazují humanitární pomoc a vrtulníky pobřežní stráže vytahují na lanech a v sedačkách obyvatelstvo z domovů, které se tísnilo na střechách svých domovů. Hurikán Katrina měl mimořádnou sílu a vláda USA musela platit zhruba miliardu dolarů. Každopádně to nebyl jeden z nejhorších hurikánů, hrozný byl také hurikán Mitch z roku 1998. Hurikánům se dávají jména pro identifikaci a rozlišení, když je v jednu dobu více než jedna bouře. Světová meteorologická organizace vybírá jména, která začínají od A a střídají se jména mužská a ženská. Napříkald v roce 1998 se hurikány v Atlantiku nazývaly Alex, Bonnie, Charles, Danieelle, Earl atd.. Hurikány nejsou jenom v Karibiku, ale objevují se i v Jihovýchodní Asii a Jižní asii, kde se jim říká tajfuny nebo cyklony a řádí na pobřeží Thajska, Bangladéše, Singapuru, Vietnamu, Kamboži, ale především i v Indonésii, Filipinách a v Japonsku s Čínou.

Tornáda:

Tornáda jsou podle Fudžitovy stupnice rozdělena od F1 po F6.

F1 se pohybuje okolo 150 km/h, F2- 150-250 km/h, F3- 254-332 km/h, F4- 333-419 km/h, F5- 420 km/h, F6- 500-600 Km/h a jaké jsou škody?

F1- mírné, F2- střední, F3-značné, F4-kritické, F5- pustošivé a F6-katastrofické.

Podobně jako hurikány se tornáda tvoří na okrajích front, kde teplý a vhlký vzduch se setkává se studeným vzduchem. Vytvoří se bouřkový mrak, teplý vzduch se zvedne a když se na jeho místo tlačí další teplý vzduch, který by ho nahradil, začne se vzduch vířit a dělá se tornádo. Tornáda postihují celou plantetu. Můžeme je očekávat například v tomto pásu: v Austrálii a to především její střední části, dále tornáda můžeme nalézt od severní části Jihovýchodní Asie přes Macao, Hongkong až do Šanghaje, poté ve vnitrozemském území Číny zasahující i na území Mongolska a území Korejského poloostrova. Pokud se podíváme směrem na část Evropy, tak tornáda můžeme očekávat od Irska přes Anglii a Francii, země Beneluxu, Německo, Česká republika, Rakousko, Švýcarsko, Itálii, Korsika, dále i na ostrově Sardinii a ve Španělsku a celém území Středozemního moře, kde hrozí vodní tornáda. Dále se přesouvá pás na území Severní části Afriky a nejhorším územím tornáda je Severní Amerika. Zde v průměru ročně hlásí až 125 tornád v texasu, přes 50 v Oklahomě, 48 v Kansasu a 38 v Nebrazce. Takže to jsou nejznámnější stezky tornád.

Jinak i u nás v České republice máme případy: Litovel aČechy.V Litovli řádila F2-F3 a způsobila velké katastrofální škody, ale tornádo bylo například i v Čechách pod Kosířem nedaleko středomoravského města Prostějov a také jedno řádilo před 10-ti lety v posázaví kde zničilo pás lesa dlouhý asi 3 kilometry. Takže to jsou tornáda. A ta byla námětem i filmového zpracování. Napříkald Twister s Helen Huntovou v hlavní roli. Dále pak hurikány například Tajfun ve 40 letech s Dorothy Lamour a Robertem Prestonem v hlavních rolích, právě Dorothy Lamour už hrála ve filmu Hurikán a jeho děj se odehrával v Jižní části Pacifiku. Ovšem tornáda jsou nejen větrná, ale i vodní a prašná. Spousta hollywoodských filmů popisuje o hurikánech, tornádech i větrných smrtští.

Ne, opravdu tentokrát nepůjde o popis známých výrobků leteckého průmyslu, ale pokusím se blíže vysvětlit pojmy z meteorologie, které se velmi často mezi sebou zaměňují, a zároveň možná připomenu několik případů konkrétního výskytu těchto jevů.

Úvodem si budeme muset definovat pár základních meteorologických pojmů, jako je izobara, cyklóna a tlakový gradient.

Izobara – čára spojující místa se stejnou hodnotou tlaku vzduchu, která je přepočítána na střední výšku hladiny světového oceánu, tedy na 0 m nadmořské výšky.

Tlakový gradient – rozdíl atmosférického tlaku.

Cyklóna (tlaková níže) patří mezi základní tlakové útvary v atmosféře – takto se nazývá uzavřená oblast ve které je tlak vzduchu nižší než v jejím okolí. Pro cyklónu na severní polokouli je charakteristická cirkulace vzduchu proti směru hodinových ručiček, a to na rozdíl od jižní polokoule, kde tato cirkulace je v souladu s hodinovými ručičkami.

Tlakový útvar může být označen za tlakovou níži jen tehdy, když jde charakterizovat aspoň jednou uzavřenou izobarou. Pokud se nejedná o takto uzavřenou oblast, tak jej označujeme jako brázdu nebo pás nízkého tlaku vzduchu.

Tlaková níže zachycená meteorologickou družicí

Zákres stejné tlakové níže na synoptické mapě
(8. 9. 2005 12:00 UTC)

 

Tropická cyklóna, tedy hurikán, tajfun nebo taky cyklón

Hurikán, tajfun, cyklón jsou jen různé místní názvy pro stejný druh atmosférického jevu tedy pro – tropickou cyklónu, kterou lze definovat takto:

Za tropickou cyklónu považujeme cyklónu vznikající nad tropickými oblastmi oceánů, nejčastěji v pásmech mezi 5 až 20 st. severní a jižní zeměpisné šířky a postupující zpočátku v pasátovém proudění na severní polokouli na severozápad a na jižní polokouli na jihozápad.

Oproti mimotropické cyklóně má menší průměr (v řádech několika set km), dosahuje většího tlakového gradientu a je doprovázena vydatnými přívalovými dešti a silným větrem s ničivými účinky. V oku cyklóny o průměru několika desítek kilometrů se vyskytuje jasno nebo jen malá oblačnost se slabým větrem a tlak vzduchu ve středu tropické cyklóny dosahuje nižších hodnot než v mimotropické cyklóně.

V současnosti rozeznáváme čtyři stádia vývoje tropické cyklóny:
a) tropická porucha
b) tropická deprese
c) tropická bouře 
d) vrcholné stádium označované podle místních zvyků jako hurikán, tajfun, cyklón a další.

 

Model tropické cyklóny

Satelitní snímek „hurikánu“ Lili (2. 10. 2002)

Zákres tropické bouře Maria na synoptické mapě (8. 9. 2005)

Definice tromby, nebo-li toho, co velmi často nazýváme tornádem:

Tromba – vír v atmosféře s jinou než horizontální osou a průměrem řádově jednotek, desítek, výjimečně i stovek metrů.

Rozeznáváme:

a) malé tromby, které se tvoří od země vzhůru v silně přehřátém vzduchu nad pevninou a dosahují do výšky několika desítek až stovek metrů. Vznikají především na pouštích, lze je však pozorovat v létě i v mírných zeměpisných šířkách. Projevují se jako prachové nebo písečné víry a rotační proudění v nich může mít charakter antibarického větru.

b) velké tromby se tvoří ve vyšších vrstvách ovzduší v horkém instabilním vzduchu a jsou vázány na mrak druhu cumulonimbus (bouřkový mrak), z něhož se spouštějí dolů, a mohou dosáhnout až zemského povrchu.

Výskyt tornáda pod bouřkovou oblačností

Model tornáda

Popis modelu tornáda:

1) spodní základna oblačnosti cumulonimbu (bouře),
2) pomalu rotujicí „wall-cloud“,
3) rychle rotujicí tornádo,
4) kondenzační nálevka (nebo-li chobot),
5) vír prachu a trosek nad povrchem země.

 

A právě tyto velké tromby, vznikající jak nad pevninou, tak nad mořem především v teplých oblastech Země, ovšem ne v oblasti blízké rovníku, bývají označovány za tornáda. Jako hlavní oblast vzniku obzvláště mohutných tromb je považováno území jižního pobřeží USA (státy Kansas a Oklahoma v povodí Mississippi) a Mexického zálivu, které bývá velmi často nazýváno uličkou tornád. Tyto útvary vznikají v instabilním vlhkém tropickém vzduchu pocházejícím z Mexického zálivu a vytvářejícím teplé sektory cyklón, které přecházejí nad výše uvedené území USA. Oblaky cumulonimbus, které s tornádem úzce souvisí, bývají uspořádány do pásů a tvoří typickou čáru instability poměrně dobře identifikovatelnou na satelitních snímcích a nebo na radiolokačních odrazech. V této oblasti se tornáda vyskytují i na studené frontě. Abychom ovšem pojem tornádo nevztáhli pouze k oblasti Mexického zálivu, musíme konstatovat, že stejné označení se používá pro podobné jevy vyskytující se v oblasti západní Afriky, východní Indie, Austrálie a někdy i Evropy, kde ovšem není dosahováno takového ničivého účinku jako na pobřeží USA.

Tornádo vyfocené na „Myrtle beach“ (6. 7. 2001)

Snímek zachycující i tzv. sekundární savé víry

Tromba – Krušné hory 10. 9. 2005

Rychlost tornáda je potřeba rozložit do dvou hodnot a to:

a) rychlost postupu tornáda, která nám charakterizuje, jakou rychlostí se tornádo pohybuje po zemském povrchu. Zpravidla je tato rychlost shodná z rychlostí postupu bouře, pod kterou tornádo vzniklo, a dosahuje hodnoty od několika kilometrů do několika desítek kilometrů za hodinu. Tuto rychlost lze velmi přesně stanovit na základě radarových odrazů a je vztažena ke středu tornáda.

b) rychlost rotace tornáda, která velmi úzce souvisí s intenzitou tornáda. Rychlost rotace je zjišťována pomocí mobilního Dopplerova radaru (obdoba policejního radaru). Nejvyšší hodnoty rotace tornáda se pohybují okolo 500 km/h.

Z tohoto je ovšem patrné jedno – sílu tornáda nelze určit jen jako jednoduchý součet rychlosti postupu a rotace, ale pouze pomocí složité kombinace obou těchto hodnot. Z tohoto důvodu je pro stanovení síly tornáda používána Fujitova stupnice intenzity tornád, která vychází pouze z charakteru způsobených škod. Nejnižší stupeň tornáda je označován jako F0 a nejsilnější jako F5. Pouze orientačně se jednotlivým stupňům tornád přiřazuje rychlost rotace.

Tropická cyklóna má známý vzhled obrovské rotující oblasti oblaků se silnými větry a bouřkovými jevy. Prvořadým zdrojem energie víru je teplo uvolněné z kondenzujících vodních par (latentní teplo). Vzhledem k tomu si můžeme tropickou cyklónu představit jako obrovský tepelný motor.

Příznivými podmínkami pro vznik tropické cyklóny jsou existující poruchy počasí, teplá voda oceánu, vysoká vlhkost vzduchu a relativně malé pohyby vzduchu. Když takové podmínky panují dostatečně dlouho, může tato kombinace vyvolat silné bouře, neuvěřitelné vlny, prudké lijáky a záplavy.

Hnací silou tropické cyklóny je kondenzace, což je základní rozdíl oproti mimotropické cyklóně, která čerpá energii především z výrazných teplotních gradientů v atmosféře. Aby takový tepelný motor dobře pracoval, musí zůstat nad teplou vodní hladinou, která poskytuje dostatek vzdušné vlhkosti.

Výpar vody je zesilován prudkým větrem a sníženým tlakem vzduchu v existující bouři, výsledkem je udržování tohoto cyklu.

Názvy tropických cyklón

Tropické cyklóny jsou v různých částech světa rozdílně nazývány, i když se jedná o bouře, působící na stejném principu: v Severní Americe je to hurikán (USA, Kanada), chubasco (Mexiko) a taino (Haiti), v Asii je nazývána tajfunem, bagyo (Filipíny), v Austrálii a na Novém Zélandu willy-willy. Tento název se více používá pro prachový vír.^[2]

Cyklón

Pod názvem cyklón jsou známy tropické bouřky v oblasti Indického oceánu, zejména v Bengálském zálivu. Pojem se používá i pro bouře v jižním Indickém oceánu v oblasti ostrovůMauritius, Réunion a Madagaskar.

Hurikán

Pojem hurikán se používá pro tropické cyklóny v Atlantiku, zejména v Karibském moři, v severním Pacifiku (na východ od datové hranice) a v jižním Pacifiku (na východ od 160 stupně zeměpisné délky).

Původ slova hurikán se má odvozovat od jména mayského boha větru Huracan, i když toto spojení není zcela vyjímečné.

Jako tajfun jsou označovány tropické cyklóny v jihovýchodní Asii, v evropských jazycích se jedná o přepis z anglického typhoon.

Původ slova je nejasný a existuje více pokusů ho vysvětlit. Podle jedné teorie má být základem řecké Τυφών typhōn, což je možno přeložit jako „točivý vítr“; obr jménem Typhon byl pak v řecké mytologii otec větrů. Z řečtiny se pak pojem mohl ve formě ţūfān (طوفان) dostat do arabštiny a perštiny, a v důsledku arabské expanze pak proniknout do Indie (pojem je znám v jazyku urdu) a později dále na východ.

Jiná teorie poukazuje na čínské výrazy 颱風 tái fung (v různých obměnách) nebo na japonské 台風 tai fū, které lze překládat jako velký vítr.

Klasifikace a terminologie

Podle české terminologie prochází tropická cyklóna při vývoji čtyřmi stádii: tropická porucha, tropická deprese, tropická bouře a nakonec stádiem tropické cyklóny. Dříve se stádia dělila pouze na tři: tropická deprese, tropická bouře a tropická cyklóna, která, jak již bylo řečeno, se nazývá od oblasti k oblasti jinak.

Tropická deprese je uspořádaný systém oblaků a bouřek s vymezenou povrchovou cirkulací a přetrvávajícími větry do 17 m·s⁻¹ (33 uzlů, 62 km·h⁻¹). Toto stádium nemá vyvinuto oko a typické spirálovité uspořádání silné bouře.

Tropická bouře je systém silných bouří s vymezenou povrchovou cirkulací a přetrvávajícími větry mezi 17 a 33 m·s⁻¹ (34–63 uzlů, 62–117 km·h⁻¹). V této fázi se začíná vytvářet typický cyklonální tvar, ale oko ještě není vyvinuto.

Konečné stádium má charakteristickou strukturu spirálovitých ramen s centrálním okem uprostřed. V centrálním oku panuje bezvětří obklopené nejsilnějšími větry cyklóny, obloha je bez oblaků. Nejsilnější větry, které byly zaznamenány, dosahovaly rychlostí okolo 85 m·s⁻¹ (165 uzlů, 305 km·h⁻¹).

Tropické cyklóny dělí tzv. Saffirova-Simpsonova stupnice hurikánů podle odpovídající síly větru do pěti kategorií, přičemž do 1. kategorie patří nejslabší a do 5. kategorie nejsilnější. Toto členění je trochu zrádné, protože cyklóny 1. kategorie mohou způsobit více škody než kategorie vyšší. Záleží na tom, který z nebezpečných projevů se uplatní. I slabší cyklóna může způsobit velké ztráty na životech především kvůli záplavám.

Americké Národní hurikánové centrum (the U. S. National Hurricane Center) nazývá hurikán kategorie 3 a více major hurricane, americké Středisko pro varování před tajfuny (Joint Typhoon Warning Center) označuje tropickou cyklónu s rychlostí přízemního větru přesahujícím 67 m·s⁻¹ (241 km·h⁻¹) jako supertajfun, superhurikán.

Světová meteorologická organizace definuje „přetrvávající vítr“ jako vítr s průměrovanou rychlostí alespoň z 10 minut. Tuto definici používá většina zemí. Nicméně, několik málo zemí používá jiné definice, například v USA se za přetrvávající větry považují 1minutové průměry větru měřeného v 10 metrech (33 stop) nad povrchem.

Tropická cyklóna se může přeměnit na mimotropickou cyklónu, přičemž americká terminologie je nejednotná v používání tohoto termínu. Přeměna je způsobena přechodem cyklóny přes pevninu nebo chladné vody, což změní množství dodávané vody, resp. energie, jež je nutná pro životní cyklus tropické cyklóny. Takováto cyklóna je stále nebezpečná, protože v ní je stále velmi nízký tlak vzduchu a velmi silné větry.

Ve Velké Británii nazývají „hurikánem“ 12. stupeň Beaufortovy stupnice, který se česky správně označuje jako orkán.

Pojmenování

Kvůli snadnější komunikaci se tropickým bouřím dávají jména. Seznamy jmen připravují příslušné regionální organizace několik let dopředu. Původně se bouře označovaly jménem svatého, který měl v daný den jmeniny, později meteorologové pojmenovávali bouře libovolně, např. jménem neoblíbeného politika; v průběhu druhé světové války se používala slovahláskovací abecedy. Dnes se používá standardizovaný systém, ve kterém se bouře v průběhu roku pojmenovávají jmény postupně podle abecedy (tzv. první bouře roku má jméno začínající na A, druhá začínající na B atd.). Používají se zpravidla anglická, francouzská či španělská jména, neboť toto jsou nejčastější jazyky v místech, kde se tropické cyklóny vyskytují. Původně se (v souladu s anglickou gramatikou) používala zásadně ženská jména, kvůli politické korektnosti se však dnes používají jak mužská, tak ženská jména, která se pravidelně střídají. Jména se používají opakovaně, pokud však bouře způsobí obzvláště vysoké škody, její jméno se ze seznamu vyřadí.

V některých případech může být bouře v průběhu své existence přejmenována, např. při přechodu z Atlantiku nad Pacifik (či naopak).

Výskyt

Každý rok v průměru vznikne okolo 80 tropických bouří.

Oblasti

Skoro všechny tropické cyklóny se utvářejí v pásu ±30° okolo rovníku (od 30° jižní šířky do 30° severní šířky), 87 % přímo v pásu ±20°. Nejdříve Coriolisova síla rozpohybuje a posléze udržuje rotaci cyklónů, k tomu ovšem nedochází v pásu ±10° okolo rovníku, kde je Coriolisova síla poměrně slabá. [1] I v tomto pásu tropická cyklóna vzniknout může, ale děje se tak velice zřídka, méně než jednou za století.

Nejvíce tropických cyklón (bouří) se vytváří v pásu bouřkové aktivity známé jako intertropická zóna konvergence.

Tajfuny vznikají zpravidla v létě a počátkem podzimu v západním Pacifiku (zhruba mezi Filipínami a ostrovem Guam) severně od rovníkového pásma tišin, vymezeného přibližně 10. stupněm severní zeměpisné šířky. Tajfuny postupují nejčastěji k severozápadu na Vietnam, Filipíny, Tchaj-wan nebo čínskou pevninu. Pokud nedosáhne pevniny, stáčí se trasa tajfunu na úrovni 20. až 25. stupně zeměpisné šířky severovýchodním směrem ke Koreji a Japonsku. V oslabené podobě pak tajfun nezřídka dokáže zasáhnout i Sachalin aKurilské ostrovy.

Roční období

Celosvětově mají tropické cyklóny vrchol své aktivity v pozdním létě, když je teplota oceánských vod nejvyšší. Protože léto vrcholí v různých oblastech v jinou dobu, je také časový výskyt tropických cyklón různý.

V severní části Atlantiku je výrazná sezóna od začátku června do konce listopadu, přičemž nejvíce jich je okolo září. V severovýchodním Pacifiku je období širší, ale vrchol má podobný jako je v Atlantiku. V severozápadním Pacifiku se vyskytují celoročně, s minimem v únoru a maximem v září. V severním Indickém oceánu jsou bouře od dubna do prosince, s vrcholem v květnu a listopadu.

Na jižní polokouli začíná sezóna tropických cyklón ve druhé dekádě února a pokračuje až do března.